Začátek školního roku, už sedmá třída, po prázdninách znovu mezi spolužáky. Erik by si měl užívat setkání s kamarády, ale netěší ho nic. Víc než radost vnímá intenzivní bolest hlavy, ztrácí chuť k jídlu, hubne a když něco sní, zvrací. Dětská lékařka, kterou vyhledá Erikova maminka Marta Skarolková, na nic podezřelého nepřichází. Jenže Erikovi se neulevuje, spíš naopak. Pak se jednoho březnového rána probudí a necítí polovinu těla. Následuje rychlý převoz do Dětské nemocnice v Brně, vyšetření na magnetické rezonanci a konečně diagnóza – chlapec má v hlavě nádor velikosti slepičího vejce. Tumor na mozkovém kmeni v jámě lebeční tlačí na centra ovládající chůzi, zrak i schopnost mluvit.
Kolik bolesti dokáží na svých bedrech unést rodiče vážně nemocného dítěte? Kolik probdělých nocí, těžkých okamžiků v nemocnici i záblesků naděje se dá zvládnout a překonat během dlouhých tří let? A kde hledat sílu jít dál a nezbláznit se z toho všeho?
Jeho jméno Artemon je odvozeninou z řeckého slova artemés, což znamená zdravý. Jaká ironie v zrcadle toho, co dnes už šestiletého Artema – jak rodiče svému synovi říkají – potkalo. Je tomu teprve rok, co se rodina dozvěděla, že chlapec trpí vzácným onemocněním, na který neexistuje lék.
Kdysi patřili Soňa a Lukáš Sekavcovi k lidem, co rádi všechno plánují dopředu. Dnes si užívají každý bezproblémový den. Jako rodiče si totiž prošli peklem. „Přáli jsme si, aby se jako první narodil syn, pak vytoužená dcerka. A podařilo se. Hned po svatbě přišel na svět Honzík, za dva roky byla na cestě Anička. Všechno tak hezky vycházelo, mysleli jsme si, že se nemůže nic stát,“ vypráví paní Soňa.